Kočky a holubi
Kočky a holubi
Perličky na dně
posbírám
a usmířím své bohy
Požehná mi
pan Hrabal
sám
velice živě - ač už nebohý.
Navzdory skutečnosti
sedím s ním
"U tygra"
a propíráme zlosti
života,žití
torturu bytí...
Jak krmit holubi
a nenakazit se
touhou vzlétnout...
I když člověk ví,
co ho zahubí
zda do života jít
...
a flétnou
třebaže hned ne panovou
uchopit
touhu žít...
.
zda mohou to
lidé chtít...
a umět...
a žití rozumět...
Nemohou!
Jen propůjčen
je nám tento svět.
------
Tak večer pálím svíčky
za svoje drahé a přátele
a pinožím se svým životem
vesele
jak jen to jde
ze všech sil
přátelé
.
.
pan Hrabal by se nezlobil
.
.
...pábím...
.
.
.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Jo! Skvělá! Pábitelé ještě nevymřeli - je super to vědět! Už nepropadám panice. Díky za báseň!!!
15.12.2008 13:36:00 | Hannazka
Když chodím na Židenický hřbitov, popovídat s maminkou, musím projít okolo Hrabalova rodného domu. V tu chvíli pocítím ... pábení ...
18.11.2008 20:02:00 | jita.1965
Asi v roce 1990 jsem se rozjel do Prahy, a s kamarády jsme čekali u Tygra, jestli přijde pan Hrabal. Nepřišel, a my jsme namazali jako ti myslivci v Slavnostech sněženek. Máš to moc pěkně napsaný.
14.11.2008 23:36:00 | Tygropes
...pan Hrabal by mě velice lidsky láskyplně a upřímně poslal do ...(Prioru?)...
12.11.2008 18:06:00 | Churry
