My žijeme ve světě,
kde se šíří pokušení.
Nelze říct v jedné větě,
kam sahá porušení
našeho vztahu s Bohem.
Dávno začla ofenzíva,
která nezná hranic,
málo obětí už zbývá,
hltá víc a víc a víc.
Dá se vyhrát tahle válka?!
Bojujem ji každé den,
do nebes strašná dálka,
když nás zdolá svůdný sen.
Krátké má trvání opojný hřích.
Co ale potom na věčnosti,
když opouštíme své ctnosti?
Otče, chraň nás od nutkání zlých.
Tělesné touhy se mnohdy ozvou,
Ducha Svatého by chtěly ztišit,
pro duši bývají nesmírnou hrozbou,
v pekelném žáru nás mohou zničit.
Nakonec zůstává pokání,
co vinu a bolest zahání,
obracíme se k Pánu svému,
On sám zdolal svodu ďábelskému.
„Ať tě cokoli svádí k hříchu,
zbav se toho;
lépe je něco obětovat,
než jít se vším do pekla,
do ohně neuhasitelného.“
(parafráze evangelia Marka 9:43-47)
Proto se nesmíme opouštět naší cesty. Často se vzdálíme, ale naše síla je v okamžicích, kdy se k ní znova vrátíme.
03.01.2009 00:13:00 | Franceska.Darness
já do dočetla... páč o tom často přemýšlím - je tam aj pár míst co se mi líbily - ale celkově od poezie čekám jiný věci - pokud chceš aby to poselství lidi vnímali, musíš buď rozumně mluvit z pozice křesťana někde u kávy - nebo na tý poezii musíš zapracovat aby k lidem ty myšlenky donesla, aby se k těm slovům z nějakýho důvody chtěli vracet... aby si je dočetl aj melancholik :o)
31.12.2008 12:00:00 | hanele m.