Zvony dechem dávných rukou
dotýkají se duší.
Srdce tvé si vzpomene,
když zní.
Když zní,
roztančí se andělé
a proměnění vzdají chválu.
Jen zbývá pokleknout
a přijmout požehnání.
Hm,zvon rozčeřil mojí duši bosých smutků a z víček usedl mi nedbale na dlaně..a ja nyní hladím každého kdo může předat světlo Boží všech barvínkových dnů..pro lásku k člověku :-)Ilona
22.10.2009 23:55:00 | poetická ilona