Boží černý šat

Bůh oblékl se v černý šat,
pohladil své vyskládané slzy,
nechce být ani nad jednou kat,
jen vinařem toužil být a chlácholit
své křehké hrozny.

Oblaka se zatáhla v déšť,
co z nás smývá naše jediné hříchy,
jen smíchem doprovází vodní tříšť,
co v mrazivé svody tělesných schránek
umírají smíchy.

A bůh, jen oblékl svůj černý rubáš,
pohladil kříž svého věčného syna,
nevadilo mu, že viděl tě jak ho líbáš,
vždyť jsi jeho nestárnoucí dcera…