Věřím

Hlas hlubin a cherubín hraje,
závěje a jinovatka taje,
ozval se pláč ze stáje.
Dítě, co na rukou má svět
a hledá spásy odpověď.
Myšlenka k nebi uletěla
a láska spojila, co měla,
bez výjimek a zcela.
Pohlceni nadějemi a touhou
poklonili se Bohu,
mlčí, zachumlaný v tajemství
jak medvěd do brlohu.
Posílá lásku dodnes do éteru
bez cíle a beze směru.
U oltáře opilá a sjetá
vyhasla duše jako cigareta.

Pohádky miluji a poučení beru.