Cesta do Ráje

"Pojď, můj milý,
najít cestu do ráje,
jaká ta cesta asi, jaká je?“

"Nepřej si, má milá,
ode mne odpověď znát,
sic musel bych ti lhát."

"Nevadí, můj milý,
že odpověď netušíš,
netřeba otázek, až ráj zříš.“

"Jsi si tím, má milá,
opravdu jistá,
že tvá duše je stále čistá?“

"Pochybuješ, můj milý,
snad o mé čistotě,
odpovíš-li ano, bude zle!“

"Bohužel, má milá,
zvídavost přináší svízel,
než-li hledat nejasnou cestu do ráje, raději do pekel!“

"I táhni, ty, co nevěříš,
co nechceš ráj znát,
až budeš v pekle a já v ráji, z plna hrdla budu se ti smát!“

"Jen jdi, duše zbloudilá,
hledej si ráj,
copak nevíš, že on si tě jednou najde sám?“

Rozešli se milá s milým,
každý na jinou stranu,
a zatím co milá bloudí,
milý nehledal a přece našel do ráje bránu.

Pustili ho dál?
To už je příběh jiný.
A co milá?
Nakonec splyne se stíny.