Dotkl jsem se Anděla

Dnes navštívil jsem jednu cukrárnu
Objednal si chlebíčky a preso.
Dívka obsluhující, vidouc v mých rukách knihu,
zeptala se: Co to čtu?
Měla příjemný hlas, zajímavé oči a zvláštní dar –
na každého se krásně smála.

Po určité době dovolil jsem si poznámku:
Je vidět, že jste šťastný člověk.
To podnítilo její vyprávění o svém životě.
Andělském životě s lidskými útrapami.
Všem nezdarům osudu pomstila se –
osvojila dítě na dálku (v Africe).

Sama nemajíc peněz.
Sama protloukajíc se životem od 16.let.
Sama hledajíc pomoc pro druhé
našla si místo na LDN jako brigádnice
zpříjemnit život umírajícím, nyní do života
„startujícím“ jako vychovatelka v mateřské školce.

Přitom studující vysokou školu
pomáhá si ještě po odpoledních
brigádou v cukrárně, kde úsměvy rozdává
prý aby se lidé hezky měly.
Podanou ruku uchopila oběma rukama
s díky za hezké povídání.

Dotkl jsem se Anděla.
(a vlastně i on mně )