Dušičková

K hrobu si pokleknout,
slzou osušit sloup z mramoru,
listí zežloutlé ve vlasech,
a kolena mokrá od plískanic.

Ne děkuji, ne prosím,
ale proč? Proč, kdo z nás odchází?

K hrobu si pokleknout,
za dušičku opuštěnou v jiný svět,
svíčku zapálit, jak tradice volá,
a do nebe se podívat a plakat.

Ne děkuji, ne prosím,
ale proč? Proč jen dnes?

Na dušičky, s dušičkou osamocenou,
se svíčkou zapálenou, tváří umučenou,
se srdcem otevřeným,
k náhrobku svému kráčím,
položit si věnec a opět se jdu zahrabat…

zas za rok….