Pro Boží Srdce

Anotace: ... Pro poutníka s pastýřskou holí... ... Pro rybáře s sítí na netu ... ... Pro lesníka a jelena větrníka ...

Když Kristus pásl ovce,
prošel naší vesnicí
a hledal prsten odpovědi,
a tu náhle v studnu hledí.
Prstýnek ten s modrým okem
v studánce se utopil,
a pak rychle ze všech sil
měsíc chladnou vodu pil.
Až se voda unavila,
ještě chvíli hvězda pila.
A v tom Bůh tu nečekaně
vložil prsten do mé dlaně,
ještě chvíli patřil na něj.
Hladil hvězdu, hladil lunu
a pak ještě ladil strunu.
Jenže potom na mé cestě
starý muž v kutně a vestě
se nečekaně objevil
a z mé lásky taky pil.
Kristus ovce počítá,
jedna už je zabitá.
Na cestě se zatoulala,
bolestí se hrozně bála.
Teď je mrtvá na zemi,
tak to končí, vážení.
Síla už ji opustila
a tak sama sebe pila,
než se v dlani rozpustila.
Až se jednou objeví,
pastýř, rybář, kdo to ví.
Možná bude opět živá,
do té doby jenom zbývá,
hledat studnu a v ní vodu,
hrát si na štěstí, pohodu.
Aby ovce, která bledá,
u svitu měsíce sedá,
to co měla, nikdy nedá.
Pro prsten jí Boží oko
přeneslo přes dravý potok,
duši málem vypustila,
když pro práci jenom žila.
A teď neštěstí jí zbyla,
protože té lásky síla
pro poutníka malá byla.
Proto plela, proto sila,
pot a dřinu okusila.
Zdá se Vám to nemožné?
Vám možná, ale mě ne!