Boží Tragedie

Boží Tragedie

Anotace: Takový prolog...

V létě onoho roku,
kdy prastaří Mayové,
předpovídali pozemskému bytí konec,
Já vydal se na pouť dávnou,
Jejíž důsledky mnozí neodhadnou.
Netuším, jak na jejím začátku jsem se octl,
Vím jen, že do dáli musím jít,
a dokud půjdu, budu žít.
Jdu krásnou loukou zelenou,
vidím skálu neměnnou,
Na nebi Lojza svítí,
na louce kvete kvítí.
Však najednou se zjeví mraky,
řítí se ke mně, připomínaje draky,
v tu chvíli mě svírá hrůza prudká,
Obzor je pouze ze tmy utkán.
Tu slyším výti divou zvěř,
To medvěd s orlem bojuje o vřes,
Já jen němě koukám, zírám,
jak se stále bijí a bijí
Tu se ohlédnu a spatřím,
že se ke mně travou brodí muž,
já leknu se: Kdo jen to může být?

Já ptám se ho : „Kdo jsi?“
On odpovídá mi : „Já jako duch tu věky dlím,
Ve Firenze jsem zrozen byl,
S Gemmou Donati jsem žil,
Za bílé guelfi jsem se bil,
A na malárii
V Revanně dožil.
Uhádneš už, kdo jsem, byl a budu?“
„Ano, poznávám Toho,
kdo krásu Beatrice opěvoval,
kdo své protivníky do plamenů uvrhával,
přesto však jejich čest nepošlapal.
Jsi Dante“, dodávám prostě.
„Ano“, řekl mi Dante Alighieri,
„však já nejsem ten o koho tu jde,
Jsem léta, staletí mrtev.
Však stejně, jako by Vergilius průvodcem pro mě,
stanu se já tvým,
protože nadešel znovu čas,
jak rozhodl Náš Pán.
Já souhlasím, Ty pro mě mistrem jsi,
já poslechnu tě na slovo,
Já budu ti na své cestě věřit,
Já nebudu se s tebou měřit..
Tak pojď, On podává mi ruku,
já vstávám, vzpřimuji záda... a jdu.
Viděl jsi nesmyslný souboj medvěda s orlem,
Medvěd bez Orla nemůže žít,
jen proto je tak rozhorlen,
orel se bojí, že medvědem bude shozen, cítí se osočen.
A tak se tu bijí , dlouhá léta,
Nevidí toho štíra,
Co malého lva v kusadlech svírá,
Co na shnilém mase si pochutnává.
To on, problémem všech přítomných je,
Z jejich energie, síly, jako pijavice tyje,
Lev v jeho kusadlech je trvale opíjen,
jen aby mohl být déle zabíjen.

Však jednoho dne přijde On,
Lev bude spasen,
zato štír bude vyhlazen,
jeho odkaz rozházen.
Tohle vše, žáku můj,
Je jen začátek, tak nebuď nesvůj,
Vždyť místo, kde slyšíme Skřípot zubů je před námi,
Tedy vlastně...pod námi
Tak následuji svého mentora,
slibuje mi, že začneme odshora,
Sám prý si tu cestu prošel zamlada,
tam že byla jeho pochybnost rozťata...
Autor eragon a, 11.07.2012
Přečteno 320x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

juj, to je dlouhý jak povídka:-)

18.01.2013 19:39:48 | Robin Marnolli

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter