slavné sliby

pohlédl do zrcadla starý mnich
po noci plné odříkání
do ticha povzdechl si
hladíc břich
zasnil se v kouzle vzpomínání

v odrazu na něj hledí
novicka
a hned do popředí
jeho mu mládí plné vlasů
kráčí
on provaz kolem pasu
děravých kapes pár
sny živí


o pár let dál zdi stejné
kroky tiché
po svatých slibech
ještě nepospíchej
novickou bylas
nyní
všemi ctěná
matka ta v pravdě
představená


zamrkal náhle

dávno tomu
do hloučku upřel chtivý zrak
to prvně viděl
touhu poznal
z dvanácti krásných
vzlétl pták
na bílých křídlech holubice
její tvář

tak noc co noc
za svitu svíce
usíná s obrazem řeholnice
před víčky zavřenými
na tvrdém loži
v modlitbách

dál se souží