Hledal jsem svého anděla

Snad se mi schoval za topení,
nevěděl, že se to nedělá.
Nebo už pro mě neměl pochopení,
a já ztratil svého anděla.

Bosou nohou rozeznívám šaty popelnic,
kráčím mezi cihlovými půldomky.
Bloudím městem mrtvých večernic,
a z lásky zbyly jen úlomky.

Když ticho obarvil pláč malé holčičky,
tužba má zůstala hluboko pod víčky.
Nad malou dívenkou, on nyní klidně stál,
a s lehkostí andělů, poslal mě zase dál.

*