Poklesky samoty

Poklesky samoty

Anotace: V tichu kocovinovych obláčku vychází naděje na nová souznění.

Opilé doušky pocitku mne oslepuji ve tmě.

Ta báseň byla o nás dvou, o nich dvou.

V křehké náklonnosti k černým očím chtice.

Zůstala naše láska neposkvrnenou? 

 

Cítím, že útok milostného citu,

je obranou strepinove tkáně v duši.

Žiji, abych Vás procitil na růžích

životní harmonie lasky skrytu.

 

Odpoustim Vám, Karminove rty,

tancující v opilem ránu noci tkání, 

že jste zplodili touhu a vulkan přání, 

býti básní, milencem i vesmirem samoty.

 

Svobodu polibkum

a Zemi slastnych návratu,

svobodu živým formám dramatu

 

a dechu svazanemu v hrudi,

svobodu tvůrčím,

lidským bytostem.

 

...

z fenixova popele,

lacne slunce

spaluje noc.

...

 

 

...

 

 

Autor Happyyz, 10.03.2018
Přečteno 397x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí