Vzpomínka

Vzpomínka

 

Zpěv sýkorky, kosa,

při svítání.

Budím se v dosah

požehnání.

 

Řek, tůni hladiny,

i malých pramínků,

byť pohled jediný,

probudí vzpomínku.

 

Patřím na ně,

zřím leknín rozkvetlý.

Smáčím dlaně,

kde němý život dlí.

 

Smývám vodou svěží

prach na konci dne.

Tajemství střeží,

duše procitne.

 

Ke skutkům Tvým

hledím s radostí,

kde jest poklad, vím,

v srdce tichosti.

 

Dlaně již čisté,

setrvám vteřinku.

Čtu v dubovém listě

vepsanou vzpomínku.

 

Je bledá zatím,

jak v mlze cesta.

Snad ji neztratím,

jak mnohé ze sta.

 

Prý vzpomínka je tam,

kam nedohlédnu,

na cestu se ptám,

směr na rozhlednu.

 

Pověděl mi prvý,

bych tam a onam šel.

Zaplatil jsem krví,

však cestu nenašel.

 

Navrátiv se zpátky,

jiný radí kudy tam.

Přidal úsměv sladký,

radu opět uvítám.

 

Věřím v jeho slova,

jdu v odhodlání.

 Však navracím se znova,

zas obelhaný.

 

Ne, neztrácím naději,

začínám potřetí.

Slzy cestu zkrápějí,

kéž ji Pán posvětí.

 

Ke skutkům Tvým

hledím s radostí,

kde jest poklad, vím,

v srdce tichosti.

 

Hle –

Vyjasní se v dáli,

vidím světlo plamínku.

Jak si mnozí přáli,

nalézáme vzpomínku.

 

Vím, odkud přichází,

odkud jistě pramení.

Přišla k nám v nesnázi

jako Boží znamení.

 

Vzpomínka se jasní,

úsměv vyloudila.

A ten úsměv krásný,

je korunou díla.

 

 Vzpomínka se týká

světa původu.

Že život neutíká

bez důvodu.

 

 Tak ke skutkům Tvým

hledím s radostí,

kde jest poklad, vím,

je v srdce tichosti.