Marnotratný syn

Zbitý a ponížený,

pln stesku po domovu,

svou bídu, svá soužení

dávám v náruč Otcovu.

Matčino i Otcovo

láskyplné přijetí…

V tělo promění slovo,

ve víru pohádky dětí.

Jak beránci krotcí

ke svému pastýři

vracím se zas k Otci

klesaje na čtyři.

Otec zdoben pelerínou,

já s nohama bosýma.

Jeho paže zas přivinou

marnotratného syna.