Rozkvetlo jaro do šeříku
a bez stínu host, nečekaně,
se zástupem svých obětí
ze hříšného dostavníku
smrtící rozhodil zbraně
a sedmou pečeť láme ti
Marný pláč nad smutkem v duši
kdy misky vah překlápí strach
a příštích zim jinovatka
byť ví, že jí sotva sluší
na stěnu víry házet hrách,
jen prosbám pootevře vrátka
Je zastřen úsměv v této době
kdy světce tvář na zlaté minci
dohlédne sotva do mračen,
z bezmoci slz prší drobně
a rosou na ochranném límci
krok procesí je omráčen
*
I když ty květy krásně kvetly,
jak nějak jiné bylo ovzduší.
Nesmíme přestat ale věřit,
že nesplní se ty zlé obavy.
"ST" ;-)
26.05.2020 19:39:35 | jenommarie
Rozporuplné jaro prožíváme
krásné jako pokaždé
letos obavami, nejen květy hýří...
26.05.2020 19:35:26 | Kapka