Kostelík se hrbí pod údery
těžkých srdcí litých zvonů
smutné jsou u nás večery,
když vyzvání na sto honů
Křivé mu postavili základy,
div se nezřítí dolu ze svahu
krásné jsou za večerů západy,
nežli slunce zmizí z dosahu
S večerem se kostelík ztratí,
jen stínová silueta z něj zbyla
slunce mu křivou podobu vrátí
hned od rána mu září zeď bílá