Moje myšlenka je pryč

Má láska k tobě a k sobě mě ničí sám jsi povídám a ničím celý den že ráno vychází a večer snít ta bolest mě ukrutně ničí někdy nemám náladu že tu krev v těle ani nerozproudim proč dotek anděla mě dává znova vstát a chybovat poslouchat ty kecy těch lidí je to furt dokola buď jsem někde jinde v realitě nebo už je čas to zabalit odejít bouchnout dveřmi a mít klid od té blbosti lidské tělo je nadoraz nikdo ho nevysloví ten zázrak života snad ten co mě stvořil mi dá Nový obzor a naději žít a ne přežívat díky