Když padá vítr...

Spousta prázdných slov

jako když padá vítr

na neúrodnou planinu tváře

zděděnou po mém štěstí.

 

Společnost bohabojná a vstřícná,

vzduch voní po konverzaci,

neplanou zrovna svíce,

přeci klid je,

ticho,

mír,

sem tam kytara zazní,

žíla se zachvěje,

tón vykrvácí…

 

…a sekyrkou do srdce tepeš jméno

hloubíš jámu,

hledáš jmění

skládáš dílky

předeš tajemství,

 

ale není to jméno jmen,

ale jméno těch,

co ostří otupili o kámen…