Boží děti...

Obrátili si své tváře do vesmíru
za vším co je jiné hned ucítí síru
mají mocnou náruč se železným stiskem
vždycky dají přednost Víře před Útiskem...

V duši mají hradbu z těch pilířů Víry
na štítu s logem Boha přelétávaj díry
bez chuti k pochopení a rozvíření kalu
dík chvíli oslabení, dík nemoci, žalu...

S vděčností se upnou ku velkému Plus
všude najdou zázrak, v letu divých hus
znamení a Pravdu malují si v písku
děkují za bolest, stesk i prázdnou misku...

Jsou slepí!...nebo možná...oni vidí lépe?
Má duše ateisty se ve své hloubi klepe...