Pozvala jsem Tě
Pozvala jsem Tě
Pozvala jsem Tě do svého srdce
Čekal jsi dlouho, v zimě, sám …
Nabízela jsem Ti spoustu jiných dveří
Ke mně jsi však zůstal nepozván.
Pozvala jsem Tě do svého srdce
a řekla jsem: buď tady Pánem Ty!
Veď moje kroky, spravuj život
a postav stráže před mé rty.
Pozvala jsem Tě do svého srdce,
obživ v něm to, co zmrzlo v led
Ty sám zavři všechny zadní vrátka
a pracuj ve mně, začni hned!
Vím jistě, že teď bydlíš ve mně
jsem v Tobě, jako v Něm jsi Ty.
Jsi Láska, dáváš věčnou radost,
Tvou krví jsou mé hříchy obmyty.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Děkuji Ti za přivítání, na liter.cz jsem tři dny.
nikdy jsem nic nezveřejnil, mám toho napsáno nmoho.
Je to dost osobní, pro přátele. Přečti si i to další.
Moje motto: Vím, že nevím nic a s tím chodím do ulic,
retardovaný stařík z Brna, jinak nic...
05.04.2007 20:14:00 | Bíša
jé... tedy, nechat zavřít ta zadní vrátka.. to mi vždy připadalo tak těžké..
04.04.2007 22:41:00 | Kapika
Tak na to že v boha nevěřím, tak přesně chápu tvoje pocity, ale jak jsi řekla sama, každý z nás v něco věří. Ještě k básničce, líbí se mi, jak u některých slov dáváš velká písmena, dobře to vyjadřuje co se snažíš říct.
04.04.2007 18:29:00 | Elvien
