Rapa Nui

Rapa Nui.

Vichry běsní noční černou oblohou.

Blesky jako hněv bohů křižují zem.

Sem, tam, déšť lijavec skrápí pustinu.

Padá jak slzy rozhněvaných obrů.

 

Hřmot a hukot příboje u paty skal.

Hrůza, děs, zima a chlad.

Černočerná tma se záblesky

rozhněvaného nebe.

 

Koráb se zmítá ve vlnách,

Ve vlnách zpěněných slaných slz matky Země.

Hřmot přehlušuje motlitby starých vyděšených

promáčenych tvorů na prknech korabu smrti.

Není jim pomoci.

Zahynou.

Jen sochy v dálce sledují to divadlo hrůzy.

Tragedie lidských dobyvatelů.

Pomsta matky Země.

 

Nedá jim nic.

Vše si vezme.

Patří jí to za jejich neoblomnost, 

pýchu a chvástání.

 

Pokora jim byla cizí.

Blesky, vítr a moře udělá své.

Konec ve vlnách.

 

Jen sochy tiše mlčí tam na Rapa Nui.