Každé lidské srdce se topí v bažině hříchu
přesto, jak dunivý buben v hrudi bije,
ač noční město usíná v mrtvém tichu.
jež tělo sžírá jako jed syčící zmije
Zlomyslný had visel stočený už v Ráji,
aby znelíbil se Bohu, jak Adam s Evou,
neboť jim v zahradě znuděné harfy hrají
a trpět teď musí v temnotách ve dvou
V žilách pomalu protéká černá krev,
jak do sebe vpíjí trápení cestou po těle
v němž už nezní z úst žádný zpěv,
jen jakési šeptání, jak v nedělním kostele
Už slyším, jak v zahradě duní hříšný zvon
zčernalo těžké nebe a otevřela se brána
a za trnitou zdí čeká oba v chudobě skon
není pro ty dvě duše už možná záchrana