Ubývající svíce, co obraz života,
obraz díku, obraz prosby
vejde se do ní, radost i tesknota.
Září tak tiše, nenápadně tu svítí
bolest i radost doby,
či prosba i díky.
Co všechno se vejde na vršek knotu
do plamene tenké obětinky
na paměť smrti, či prosbu k životu.
Ubývající svíce, sama se sebou tráví
symbolizujíc všechno,
radost, žal, obavy ...
A tak se stráví, sama tak pozře se,
v lehounkém závanu
poslední dým vznese se.
Oběť je dokonána, a trvá zároveň
dokud na svíčičkách
plaménků jest oheň.
Za zdraví a požehnání,
jež je živým přáno
co vroucné volání.
Rovněž za odešlé
jimž život naplnil se
již v době předešlé.
A kněz na "zápiskách"
jméno za jménem dí
Bohu je předkládá.
Živým za požehnání,
zemřelým na paměť,
k výši zní vzývání.
A to vše vyjadřují
svíčky ty v svíčnících,
šero chrámu co prozařují.
Hospodi, pomiluj ...
(chrám Záštity Přesvaté Bohorodice, Kralupy n. Vltavou, kterási neděle r. 2023)
Krásna, prvú takúto tenulinkú som zapálila v Chráme sv. Paraskevy v Bulharsku.
28.06.2025 14:08:31 | jablonka