Anotace: Tato báseň vznikla z mé potřeby zachytit můj osobní vnitřní duchovní zápas. Báseň prochází šesti částmi cesty. Každý verš je modlitbou i zpovědí.
PROLOG:
Angeli potentes et sancti Dei,
in nomine Adonai,
qui fuit, est et erit.
~
(Mocní a svatí andělé Boží,
ve jménu Adonai/Pána,
který byl, jest a bude.)
~
I. KAPLE SRDCE
~
Slzy andělů v kapli kropí,
plameny svíček tančí stíny;
v tváři truchlících andělů
láme se jejich svatozář.
~
Kadidlo píše jména svatá;
lavice stará, dřevo praská,
vzpomínky, jak včely, bzučí,
prasklinami píseň zpívá.
~
V tichu modlitba se topí,
čas se zdá být vzdálený,
v ozvěnách můj anděl šeptá
vzdechy duše – slova němá.
~
V kapli tiché
duše bloudí,
hledají spásu,
Bůh jim odpouští.
~
II. POŽEHNÁNÍ TROJICE
~
In nomine Patris,
et Filii,
et Spiritus Sancti.
~
(Ve jménu Otce,
i Syna,
i Ducha Svatého.)
~
Otec v lásce věčně planoucí.
Syn v jasu Lásky zářící.
Duch v plameni vše oživuje.
Trojice se v hrudi snoubí.
~
Ve středu všeho Bytí – Otec,
v Jeho Synu – Moudrost zjevená,
v Duchu – Život věčně proudí,
Trojice nás k sobě volá.
~
Slovo tvoří, Moudrost vede,
život v každém dechu plane;
Bůh není daleko, kdesi v nebi –
On je Láska, v tobě, ve mně.
~
V kapli tiché
Láska věčná,
zůstává v nás,
nikdy nekončí.
~
III. KRISTŮV KŘÍŽ
~
Ecce homo,
Rex Iudaeorum,
consummatum est.
-
(Ejhle, Člověk!
Král židovský!
Dokonáno jest!)
~
Na stěně kříž, tvář umlčená,
v chrámu Ducha, svatá scéna;
Bůh visí mezi nebem, zemí -
pověz, co Tvé oči viděly?
~
Kolik slz a marných přání
zůstalo v prázdných dlaních?
Kolik nocí zapomnění,
kde se bolest stále vrací.
~
Kolik slov zůstalo nevyřčených,
kolik otázek bez odpovědí,
vzpomínky jak hřeby v srdci vbité,
věčné, jak svaté Boží sliby.
~
V kapli tiché
Kříž se sklání
z ran svých svatých,
láska teče.
~~
Z kříže bolesti květ vyrůstá,
smrt se v život proměňuje,
co se zdálo být konečné,
v nekonečnu pokračuje.
~~
IV. VĚČNÝ PŘÍBĚH
~
Ab aeterno ad aeternum,
historia salutis,
amor vincit omnia.
-
(Od věčnosti do věčnosti,
příběh spásy,
láska vítězí nade vším.)
~
V šeru noci hvězdy – rány nebe,
ukřižovaný Bůh zde bdí,
věčný příběh Jeho něhy,
hledá v duších staré hnisy.
Temnotou zlo, jak stín se plíží.
~
Z nebe padá Boží rosa,
jak květina prvorozená,
na Golgotě… zní poselství:
Milost nikdy neumírá.
V tom je naše víra silná.
~
Každá slza opravdová
se v perlu čistou promění,
v šeru září Božským jasem,
Boží Pravda – osten v srdci.
~
V kapli tiché
slzy-perly
září věčně,
naději chrání
~
V. VÝZVA K BOJI
~
In nomine Domini nostri Jesu Christi,
milites Dei lucis,
pugnate in cordibus vestris,
contra tenebras et mendacium.
~
(Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista,
vojáci Boha světla,
bojujte ve svých srdcích
proti temnotám a lži.)
~
Bojujte v srdcích svých,
kde mrak a zář se bijí,
kde lež se pravdě vzpírá,
kde temnota se halí.
~
Svit proti stínu stojí,
andělé se k bitvě strojí,
slova jejich – jehly světa,
víra v srdci, hruď je přímá.
~
V hloubi duše bojiště je,
tam, kde pochybnost se chvěje,
tam, kde strach a kde naděje
o duši se přetahuje.
~
V kapli tiché
boj se vede,
světlo tmu jak víno pije,
tma se ve světle rozpouští.
~
VI. PROPUŠTĚNÍ A SLIB NÁVRATU
~
In nomine Patris, et Filii, et Spiritus Sancti,
ite in pace ad loca vestra,
et pax sit inter nos et vos,
parati sitis venire vocati.
~
(Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého,
jděte v pokoji na svá místa,
a pokoj buď mezi námi a vámi,
buďte připraveni přijít,
až budete zavoláni.)
~
Ticho padá jako popel světa,
v kapli končí svatý boj,
svíce klidně dohasínají,
andělé se k zemi sklánějí.
~
Až vás znovu zavoláme,
v hodině, kdy čas nastane,
buďte připraveni přijít,
světlo v temnotě znovu vznítit.
~
V kapli tiché
světlo hasne,
mír zůstává,
andělé bdí.
~
Kyrie eleison,
Christe eleison,
Kyrie eleison.
~
(Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se.)
~
Amen, amen, amen...
~
Na škole, když jsem si zamilovala můj oblíbený Gotický styl (mám na mysli architekturu) jsem hodně poslouchala chrámové chorý, hodně mě zklidňují - mou duši.
Ta stopa kterou si sdílel na ně měla podobný vliv - někdy bych si chtěla sednout do nějaké katedrály dát si do ucha jedno sluchátko a poslechnout si to tam.
Díky za tvé ztišení.
30.06.2025 16:58:18 | LuminarisAlba
Milá Albo,
když jsem pracoval v rakouském Grazu, měl jsem takový krásný rituál - každý večer jsem si chodil sednout do nějakého kostelíka a meditovat. Graz je úžasné město plné chrámů a já vždycky vybíral čas, kdy tam nikdo nebyl.
Jednou v neděli jsem zase vešel do jednoho kostela, sedl si do lavice a najednou... přišel varhaník a začal hrát.
Albo, to byla taková nádhera! Představ si - celý ten obrovský prostor, jen já a ty majestátní varhany. Zvuk se nesl celým chrámem, bylo to jako soukromý koncert. Dodnes na to vzpomínám s úsměvem.
Tehdy jsem se musel smát - říkal jsem si, že mi Bůh zařídil vlastní koncert. :-)))
Někdy ty nejkrásnější věci přijdou, když je nejmíň čekáš.
30.06.2025 18:33:47 | malé srdce - Z.V.
To musela být nádhera... :)
Myslím že ti rozumím, kostely jsou velice krásná mystická místa.
Jednou jsem se vím mužem jeli podívat na jeden kostel.
Bylo nám líto že nejde jít dovnitř - protože byl od mého oblíbeného architekta "Santíniho". Tak jsem se usadili před něj abych aspoň chvíli mohla obdivovat jeho průčelí.
Trochu jsem u toho meditovala. Velice mě fascinuje jeho práce - je až božské jak si umí hrát s tvary, jako by z skrz ně psal své tajné básně.
A stejně, jako se to stalo tobě, mi k tomu ve vevnitř někdo začal hrát na varhany.
Pamatuji že jsem tam zůstali opravdu dlouho - byla to moc vzácná chvíle až jsem se toužila v tom kostele jednou vdát. :)
To se mi ale nepoštěstilo...
30.06.2025 20:06:24 | LuminarisAlba