Nač světu jsou jen poustevníci?
Nač má svět si je pěstovat?
Svět jen hmotně vše měřící,
nač měl by si je uchovat?
Nač zvláštní jsou ty existence,
co žijí si kdes v ústraní?
Nesejí, nežnou, ale přece
tu a tam bývaj k potkání.
Svět nechápe je, ale přece
bez nich by o dost chudší byl,
jsou totiž jemu dané svěce
jež Bůh pro svět tu postavil.
Nesejí, nežnou, ale jsou tu
ukazujíce na jiný
svět vyšší, který na nicotu
na pomíjivost netrpí.
I dnes můžem mít poustevníky
hábit jen mnicha nedělá
neviditelné - Bohu díky
jež podněcují člověka:
že k vyšším věcem stvořený byl,
nejenom k honbě za hmotnem,
by v Pravdě, s Bohem, v Naději žil
a prospíval ve všem jen dobrém.
(Česká Lípa, 1/7 2025)