Hořící skála

Hořící skála

U keře planul věčný žár,
a hlas z něj volal jménem,
dnes mlčí strom, i modrý háj —
a Bůh snad mluví kamenem.

Zjevení v ohni dávno znáš,
jen čekáš nový zázrak,
v srdci však dusíš tichý pláč,
a nevidíš ten náznak.

Co když se zjeví bez plamene,
jen v tichu mezi slovy?
A skála — tvrdá, kamenná —
v tom tichu vzplane znova?

Snad nečekej, až k nebi vtrhne
plamen, co zlomí hlínu.
Možná už dávno plápolá
v člověku… ve stínu.

A možná Bůh, ten starý plamen,
už dávno nestojí v keři —
jen naše oči zkameněly,
a srdce… nechce věřit.