Mraky blednou

Mraky blednou

V jaké výšky stříká z třísla krev, když červánky se valí strnisky,
jak daleko plyne z krkravice proudem nach,
ne nejsem já cinický, to jen můra v tmách.
Na co žehlit prostěradla, když ráno s tíhou visí na klice,
na co mluvit nějaká slova, vždyť ani city nejsou zaručené milice.
A co krásného snad vzpomeneš si v umělém duchu svého bytí,
pouze sen, který není a přesto tě chytí,
klam to je,  který v perokresbě kreslil sis
do stránek deníku v koženkové vazbě,
jsou to jen pocity, jen vidiny a všechny jsou prázdné...