Ukřižuj!

I ty jsi křičel: „Ukřižuj!“

„Krev jeho na mé děti!“

Marně nitro řvalo „Stůj!“

a v zsinalé pleti

Piláta, údiv se jen zračil.

I já se v davu smál,

když pod křížem Čistý klesl

a volal „Ať jde dál,

vždyť rozsudek sám vynesl,

žeť je Král, drze tvrdit ráčil!“

Na Golgotě výsměch lůzy -

 rozloučení s temnou Zemí.

Však jen nápor čiré hrůzy

otřásl pak ještě těmi,

s nimiž prachem putoval.

„Tvrdils, že jsi Božím Synem,

pomoz tedy nám i sobě!“

Krví zpita jako vínem,

lůza stejná v každé době,

staví z nenávisti val.

Než vydechl naposledy –

„Odpusť jim, nevědí, co činí.“

Snad to slyšel Jidáš bledý,

snad mu došel rozsah viny.

Snad pak hořce zaplakal…

Opona se trhá v chrámu,

praskla dlažba na nádvoří,

jeho duše šla pak k Pánu

a lidstvo se v temno noří.

Námi zavražděn byl Král…