Petra

Kamenná slunečnice pouště
štvaných paprsků slunce
stejný cíl
bod varu vody připouště
v hrbu velbloudů, v ruce
omezil

stín hrobky za průčelím s trianglem
se střežícím pokladnici
okem v něm
neviditelným, sic v proláklém
důlku, ve zdi snící
je za dnem

posledním města Petry, v Síku
- stinné véně karavan
ze všech stran
propouštějící mě jak sirku
dovnitř o půlnoci, zván
magií hran

zbylých tam pod hvězdnou kupolí
architektury mír vychutnat
s Tebou snad
nocí tajemná údolí
náš vybízí hmatem znát
prstoklad