Cesty a návraty

Anotace: poslední část mé sbírky

Exkurze do království růží

Továrna u Burgasu
obklopená růžovými poli,
jejichž vůně se nese
větrem do daleka
na nich tmavovlasé štíhlé ženy
v bílých pláštích
pod přísnými pohledy
vládců voňavého světa
sbírají květy.
Růžově, bíle, rudě obsypané keře
též shluky vzácné fialové krásy,
z nichž lisy vytlačí
tekuté zlato pro marnivost lidí...
Procházím živým polem,
pak i halou, kde květy umírají
rozdrceny v beztvarou hmotu,
která dál omamně voní
smutkem


Polibek delfína

V Mangalii kdysi dávno
na konci hlavní pláže
bývalo delfinárium,
v němž čtyři hravé, něžné děti moře
předváděly svou hbitou, lesklou,
ocelovou krásu a - radost z líbání.
Za dvacet lei - což bylo nemálo -
směl návštěvník
v nejmělčí části bazénu
dát delfínovi rybku.

Půvabní tvorové
nám jemně oštipují tváře,
ramena a ruce
ten můj si opatrně bere sousto
a ještě jemněji se dotýká mých rtů.
Šibalsky na mne hledí
a po delfíním zacvrliká:
mám lidi rád...


Vzdušné cesty

Miluji vzdušné poutě
letadlem, lanovkami,
kdy člověk měkce dosedne
na éter jako pták,
až srdce poskočí
radostí z povznesení -
vůkol se vlní vlahé
zlatobílé Nic v podobě
oblaků či prozářené mlhy
země je malá
jako milovaná hračka,
jež nikdy neomrzí
a k níž se zase vrátím
se stejnou pokorou
jak k nebi