Vlaková víla
Bosé nohy špinavé od kolejí,
bodavě jí teď bolejí.
Pruhy s černou špínou rozjetou,
smutná s ušmudlanou košilkou.
Z jizdenky si vějíř udělala,
aby už byla dáma.
Kolik toho jen vyplakala,
že nechtěla být sama.
Vlaková víla si ušmudlala
svou modrou košilku.
Vlaková víla, zavři oči,
v tunelu přijde za chvilku.
Nynčko se v tunelu svítí, bude si muset počkat na vymlácený podchod pod nádražím, tam ale nemusí být bezpečno až už vůbec ne romantično.
21.11.2017 16:38:39 | Špáďa
Ano, to v minulém století, jsme si tu tunelovou tmu užívali a také jí využívali :-)
22.11.2017 20:23:21 | Tapíše
I u mě byla ...
21.11.2017 15:46:33 | VEDz RVAHEs