AŽ DO EXTRÉMU

 

 

 

AŽ DO EXTRÉMU

 

 

 

extrémní slunce Extremadury rozpaluje stín až na dvaačtyřicet

oslnivě vytírá zraky chodců bílými fasádami Olivenzy

dráždící naše rozmařilé chutě nejen po olivách

 

pod rouškami neskrýváme strach

jen žhavou výheň z řetězu urvaného léta

zatímco strážníkův teploměr nám vypípává z čela

propustku na sobotní trhy

což je spíš eufemismus pro místní hrabárnu

v tomto dalším zaníceném apendixu světa

který spolkl pecku zvanou covid

a ještě ji z útrob nevytlačil přirozenou cestou

 

poněkud ospalé je město

dva a půl tisíce kilometrů svým temperamentem vzdálené

vlažnému evropskému srdci

 

dva tak trochu osamělí vlci

na čas zbloudilí od své rodné smečky

zalamují návratový oblouk s pomocí zmrzliny a ledu

před sebou zatím více než tři tečky

a snad i další kapky medu

v pohárech předestřených měst

pro dosud nepoznané chutě

dychtivých vjemů z dezinfekcí poněkud potřísněných cest

 

 

 

Olivenza, 18.7.2020