pres minulost

Kufr zni na dlažbě
každý můj krok
blíž k sobě
v kufru mám dcery, mámu a stesk
Nad hlavou mlha z cizích měst
ale v hruďi hoří tichá touha.
po tobě
a z mlhy tvoří se duha

To není jen most v Avignonu,
to je most přes bolest, přes minulost.
Zní mi v srdci Kde domov můj,
ještě stojim na perónu
a právě proto vím –

že domov může bolet,
Jednou ale přijde vzpoura a řekneš dost
a začneš znovu....

domov může lhát,
a já teď věřím, že ten můj
je tam, kde mě slyší radost
už nechci řvát...
ve Francii, kde nenecháš mě
samu stát

Babička šla tudy v minulosti

nosila bílou halenku a smích
Já teď jdu v jejích šlépějích
jsem jeji krev
a vracím se s ní zpět
jeji i můj svět

To není jen most v Avignonu,
to je most přes bolest, přes minulost.
Zní mi v srdci Kde domov můj,
a právě proto vím –
že domov může bolet,
že domov může brát
a já teď věřím, že ten můj
je tam, kde mě slyší –
ve Francii, kde mě někdo má rád

A on tam stojí. Ne princ, ne spasitel.
Jen muž, co řekl: „Miluju tě
. A nemusím nic dokazovat.“
A to stačî. To stačí
a srdce mé
se roztančí

Nemám papír, nemám jistotu.
znám ale svou hodnotu,
pravdu ve tvém pohledu.
A jestli je domov něco víc než adresa –
tak se zase zvednu
a klíč nejen k domu už mám.

A jeho jméno je láska bez hranic