Šalm lesa

Anotace: inspirováno starými legendami ... je to trošku slabší, ale snad mi bude odpuštěno

Po setmění je les prazvláštní,
nelze skrz něj projít bez vášní.
Světlo bludiček mě vábí, že se jím mám nechat vést,
prý se mám dát jenom za ním, a ne pro mne známou z cest.

Zdají se být něžně nevinné,
budiž tedy, půjdu, proč by ne?
Zmámená tou jejich lesklou hrou,
kráčím s nimi tajnou pěšinkou,

Cítím vůně dávných nočních čar,
je to kletba, nebo zvláštní dar?
Hudba tajů, nadpozemský smích,
z tvorů noci ale každý ztich.

V očích jas, a já též němá jsem,
potýkám se s vlastním úžasem.
Vrací se mi něco z dávných dnů,
v šeru tančí tvorové z mých snů.

Dobou dětství nasákl se čas,
náhle vidím, co se stalo z nás.
Oči plní krůpěj slaných slz
tenhle pocit projel srdcem skrz.

Proč se vracet ještě vůbec zpět?
Jenom zničený a zlý je přeci svět.
Hodlám zůstat, cenu přece znám,
vlastní tělo na mech odkládám.