po tom všem zmatku, musím pryč

z těla les není jen vůně stromů
cestou domů pod větvemi staré vrby
kde se cesty našich kroků / setkají..ohnuté v kolenou se houpají
pár metrů nad zemí na první větvi co se silou, barvou milou / kmenu vyrovná ..

a pak ty šepoty a letmé doteky a možná jednou / schodíme obleky
a vrhneme se do řeky..divoké..co zve se život / pro člověky jediná to šance jaxe projít
kolem koulezemě / jemně / kroky svoje
travou listím
vstoje
vleže
pod rozkvétajícím večerem..

pomáhat západům do barev oblékat se a za obzor / až k vesmírzlomu
a ještě k tomu
trochu toho červeného nebe
odstínu tebe, vlasů jenž ti vlají
sny se zdají pomalé a tiché / nekončící /

dýchej !!!

hladina se otevřela / tys jak střela /
na břeh - cestu
a já tiše .. spěchej, nestůj
na konci tě čeká
objetí
dojetí
ošatka plná jahod lesních
křestních jmen se vzdáme
pomalu odevzdáme těla proudu času
a ten nám říká
pozemské to počínání /
je-li kolo k polámání (smysl má )

všechno se napsalo / řeklo / vpilo
a já se loučím
mizím / odlétám

proplétám prsty do vlasů si vkládám
[ závidím kometám ]
měl jsem ty tváře modré
/ ruce, prsty/
jejich hádky
rád

jen do návratu naději svou vložím
jak zvykem mým je
rukou zleva tou
co navždy/vždycky
pohladí když pláč má
úrodu náhlou .. bohatou