Anotace: Disspraktik Robert Brtník Copyright 2016
Sbírka: Šeď všedních dnů
V prázdnu, co tiše hučí
jsem já dítě co se na kole učí
k životu potřebuje kolečka
protože má o kolečko víc
a není konci ani píď
malá bílá černá ovečka
v existenci spanilé, podobné horské dráze
jsem já – na míle daleko, ztracen
a stále hledám nějakou pěšinu
co by mě domů (kam??) dovedla
jsi bludička, co mě na špatnou cestu navedla
a tak doufám, že se k cíli dostanu a neminu
Osud je kat, chystá nám smyčku
Okamžik je lehký jako vločka na víčku
stromoví hřbitovní, je mi domovem
v těchto dnech přetěžkých
skrývám ten nejhorší hřích
že já jsem člověkem
Být člověkem není sice žádná výhra, ale zase máš naději že neskončíš jako předložka u postele, ozdoba nad krbem nebo na ramínku ve skříni. Promiň hrozně kecám. Líbila se mi tvá báseň.
17.10.2016 15:26:27 | klaun
Úzkostné..Krásné...
16.10.2016 22:32:25 | Tvořilka Lenka