DIVOŽENKA

Uhel v očích, vlasy rozevláté.
Novodobá divoženka, snad ji znáte.

Pod hedvábným topem, rýsují se skvosty,
co některým se zdají možná prostý.

Mně však uhranuly. Bezezbytku.
Jak vědce odkaz předků, v starobylém svitku.

Magnetem jsou pro mé smysly, ruce, oči.
Hlava se mi hříšně, dokolečka točí.

Jen si představím, své ruce na kůži,
pod topem divoženky, s lístky od růží.

Rozpustím se zcela pouhou myšlenkou,
že divoženka může býti ve snech milenkou,
co jistě by si přála, mých celých dlaní dotek.
Mocný, jak barvy, co v obrazy své spřádal, Henri de Toulouse Lautrec.