NOČNÍ VÍLA

V nočních skalách nad jezerem, stvořím jemnou sílu.
Černé mraky, skryjte hvězdy! Oživte mi vílu.

Odrazí se od hladiny, s bleskem letní bouře,
v ohni vírem tančí k nebi, šaty pouze z kouře.

Zmírám touhou, dotknout se jí, svými prsty lehce.
V rozrušení ztuhlé tělo, poslouchat mne nechce.

Cítím podzim z jejích vlasů, léto končí s
ránem.
Nejsem to já, nýbrž Měsíc, ten je vílím pánem.