Divoženky

V noci chodí noční víly

tajemné a krásné

pobudou jen krátkou chvíli

a mé srdce žasne.

K večeru pak pod peřinou

čekám až se objeví

možná že dnes ke mně přilnou

možná že se projeví.

Připraven jsem okázale

nabízím jim svoji čest

chovají se nevázaně

zkoušejí mě k blatům vést.

Marně se jim vysmekávám

chci jen trochu lidskosti

při odchodu na ně mávám

a mám pocit úzkosti.

Možná už je neuvidím

možná, že mě zahubí

zasel jsem a teď to sklízím

snad se ráno probudím.