Duše z křišťálových koulí
Duše z křišťálových koulí
Zdál se mi sen,ve kterém nebyl jsem kdo jsem
Kde nevysvětlíš věci fyzikálním zákonem
Prostupoval jsem zvláštní krajinou,která byla zároveň daleko i blízko
Hleděl jsem přitom na nebe,ležící vysoko i nízko
Jako by kolem mě planety létaly, při každém kroku
Jako bych spatřil hvězdu při každém skoku
Překonával jsem překážky, které jsem místo za sebou, před sebou nechával
Vyčerpaný a bezradností zdrcený, jsem o pomoc požádal
V tom okamžiku jsem se na zcela jiném místě ocitl
Kde záhadný muž,mi před deštěm padajícím vzhůru, přístřeší poskytl
Vešel jsem dovnitř a tam spatřil onu věc zářící
Energii tak silnou která byla životadárná i smrtící
Pohlédl jsem do ní a zjistil fakt pouho pouhý
Že všichni jsme jen duše z křišťálových koulí
Komentáře (9)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Krásná a má to čárové aroma, jsme ty dušičky a každá jiná, křišťál prý ale v každé bývá. Možná se jednou rozpadneme v prah,
který v sobě bude mít malá křišťalová sklíčka. A to je ta dušička.;-) "ST"
30.04.2020 11:59:59 | jenommarie
Děkuji. Pěkně napsané. Zamýšlel jsem to ale trošku jinak.
Snad porozumíte v pokračování. Jestli ho zde někdy dám. :-)
02.05.2020 20:49:03 | Henry Canas
Budu se tedy těšit a snad budu i vnímavější, ale mě se ta křišťálová sklíčka jako duše zalíbila , tak uvidím, jaká je pointa. Děkuji za odpověď;-)
02.05.2020 20:53:48 | jenommarie
Tak teď mám strach to zde dát, abych si to nepokazil.
:-)
02.05.2020 20:57:58 | Henry Canas
To se neboj, rozhodně je to autorova myšlenka a ta se musí vzít v potaz.;-)
02.05.2020 21:01:01 | jenommarie
