FLÁKOTA

Letí smetí vítr rozpráší.
Proč není zítřek už včera.
Letěla včela bodla a zemřela.
Utíkám světem smrt mě dohání.
Uhání mně, prý proč tu mám být.
Neznám odpověď, tak letím s větrem
o závod.

Slza padá ne to není sranda.
Padá další větší a už neutišíš.
Jen tak strnule sedí jako zombie.
Myslí nač, vlastně na nic a na vše.
Musí zapomenout na slova podlosti.
Už toho bylo dosti, smrt určitě pohostí.

V levelu ubohosti táhnu tu káru plnou
krámů. Zaníceně padám na zem vidím
to zpomaleně, neomaleně. Svit slunce už
necítím, jsem odsouzen k věčnému nežití.
Má topornost mé činy, jsou zoufalé. Řekl,
ale, že prý jdu do finále, vystrčen z budovy
tak vysoké, blbečku tak se proleť. Už prý byl
prošlý navíc trapný, najde se lepší zdatný.
Nepodstatný případ ubohosti, utlučte ho
jeho vlastní kostí.