Vlkodlak

Ranní šero, temný les,
za humny je moje ves.
Skoro už je denní čas,
po zádech mi běhá mráz.

Jako vždy jdu lesem sám,
proč však divný pocit mám?
Vedle mě tu někdo dýchá
a zpěv ptáků náhle ztichá.

Divé zvíře, noční běs?
Za chvíli již končí les.
Mám zrychlit nebo stejně jít?
Půjde po mě, či bude klid?

Nežli stihnu zrychlit chůzi,
zažiji moment plný hrůzy.
Přede mnou za stromem,
setkal jsem se s démon.

Žádný démon, lidská bytost.
Omluvte mou roztržitost.
V ruce čísi kožešina,
obchod mě teď nezajímá.

Gesty říká že jí mám vzít,
snad mě potom nechá být.
K tomu ještě mast chce dát,
to už jsem se začal ptát.

Že prý kletba, taky dar,
prý si každý předtím vzal.
No tak beru, mizím pryč,
rychle jak když práskne bič.

Kožešina večer hřeje,
co se po té masti děje?
Chvíli pálí, chvíli studí,
více chlupů na mé hrudi.

Co se stalo, už je ráno?
Co se dělo není známo.
Přes včerejší strašnou chvíli,
mám dnes zrána plno síly.

Co teď dělat, práce čeká,
každý pes teď na mě štěká.
Den rychle přešel a už stmívá,
hodně energie mi furt zbývá.

Takhle je to každý den,
o daru jsem přesvědčen.
Co však kletba může být?
Zatím všude kolem klid.

Dřív jsem zaspal bez obtíží,
teď mě v noci něco tíží.
Dnes již celý Měsíc svítí,
z lesa slyším divné vytí.

Místo nehtů velké drápy,
místo rukou vlčí tlapy.
Vlkodlak se ze mě stává,
smečka mě již očekává.