dny jsou jako odlepující se
ušmudlaný kvítka v herbáři
a ticho vytrvale zvoní u dveří
ještě že mám svou vděčnou ještěřici-
bedlivě jí ukrejvám před timhle světem
dokud se znovu nevrátí
znovuvzkříšený zázraky jejích Druhohor...
*
Krásný očekávání a třeba bych i já se přifařil a zahlédnul (mimo jiné) tvého zpoetizovaného v titulu Pterodaktyla.*
30.10.2022 02:21:58 | šerý
milý příteli - rozhodně máš u mne mou pošahanou antologii textů z posledních let s názvem "Pod křídly pterodaktyla"...přeju Ti co nejvíce voňavých ženodívčích návštěv****:-D*
30.10.2022 12:24:53 | Frr
Četla jsem několikrát a asi si ji dám ještě alespoň jednou :) úžasné
17.10.2022 21:33:49 | uživatel smazán
Jsem bez dechu, povedená, komentujíc sama sebe, nepotřebuje slov, možná obraz aquarelem, rozpitým tam, kde je žízeň. No zejména závidm ti tu ještěřici, ale pozor, víš jak je to z mozkem ještě. Nic ve zlom.
17.10.2022 19:47:36 | Matahaja
ale často mnohem více je kvetoucí čemeřice, než sebezáhadnější ještěřice**HA* :-D*
18.10.2022 09:09:55 | Frr
Jo, aha, sfér .) zpět do minulosti .)
17.10.2022 13:22:10 | uživatel smazán
Ještěrky s úsměvem
A co jich je.
Zelená, hnědá a na Slunci zářící
Jen na terase s houpačkou
Asi trošku jiná
V záři Jitřenky
Zvláštní růžová ve snech
Z jinotajů vyhlédne
Řekne až ráno
Teď dost
Když budeš mít víčka přivřená
Ve svých snech.
17.10.2022 12:39:11 | Fialový metal
a když jsem byl malej, napadlo mě vždycky na nádraží, že bych chtěl bejt řidič ječtěrky na zavazadla..:-D*
17.10.2022 16:01:21 | Frr