Víry jako tornáda v největší bouři vesmíru,
lidé prchající před hrozbou z hůry.
Co děje se se známým světem,
jak se zachránit?
Usazeni v bunkru přátel,
slyšíce řev a bolest za dveřmi,
neznámá síla se zmocňuje a zabíjí,
co známé bylo lidstvu.
Vyjít je zhouba, nevyjít též.
Potrava dojde, oni přijdou, vzduch vyprchá.
Čas ukáže.
Naděje ubývá.