Čarodějka bez kouzel

Opět a zase před dávnými časy,

V období, kdy dozrávaly klasy,

V království velkém, přesně dnes,

Tam za bažinou, kouzelný les.

 

Vítr vplul, na listech šum,

Uprostřed zchátralý dům,

Tam bydlí jedna pěkná paní,

Prý dětem plní všechna přání.

 

Na krku přívěšek se zubem,

S ním se škrábe za uchem,

Co drakovi ve spánku vytrhla,

A dáseň mu tak natrhla.

 

Na stolku doma, s duší hrníček,

Od vodníka, co bydlí kousíček,

Sám by jí ho nedal, ten šibal,

Kradla, zrovna když žábu líbal.

 

Vedle hrníčku, okousaná kůrka,

Na podlaze zlomená hůlka,

V temném koutě se cosi třepe,

To opět neposedné koště klepe.

 

Čarodějka sedí u stolku a plete,

divotvornou ponožku, pokud chcete,

Zlomyslný havran však rozplétá sítě,

A ona na něj kouká, neurčitě.

 

Za touto čarodějkou nikdo nechodí,

I přes to, že nikomu neškodí,

Byla by ráda, kdyby ji někdo probouzel,

Ona je však sama, bez kouzel.

 

Ale pokud si ji někdy vyslechneš, mezi řádky,

Spadnete oba do pohádky,

A zdali se to bude líbit tobě,

Najdeš i to kouzlo, co má v sobě.

 

Protože

ona je

dobrá čarodějka.