Lesní Žínka

V mechu a kapradí, v čirém lese,

Dívka ladným krokem se nese,

Čeká, zda mladík ji modré z nebe snese,

Na tomto překrásném tanečním plese.

 

V mlze a páře, či šedém kouři,

Mezi kapkami i bláznivé bouři,

Lesní žínka není tady zdejší,

A pocity sbírá ty naše vnější.

 

Čeká a v jejích očích jiskra,

Obraz svého já nám vtiskla,

Její srdce bije tiše a přitom hlasitě,

Myšlenku, pocit, vděk má určitě.

 

Její líbezný zpěv mi hladí uši,

Přilákala jsi mé oči i duši,

Sluší ti tvá vnitřní síla,

Nejsi spíše dešťová víla?

 

Co říká, že jí prší do duše,

Kapka za kapkou nic netuše,

Že nám na tváři úsměv vykouzlí,

A svým tancem lehce okouzlí.

 

Snad je tedy tato Lesní žínka,

O které je v básni zmínka,

Svým zpěvem a rýmy čarodějka,

Ovšem v srdci, dobrodějka…