Psychedelická chaloupka – část první.

 

 

Kde jsem tam jsem – nemám páru,

snad jen chrápu někde v baru

ožralý a tenhle vjem,

je jen pouhopouhý sen,

 

chaloupka jak z marcipánu

v lese ční mi před nosem.

 

***

 

Z dálky zdá se, že se vznáší...

sním, či bdím – jsem fit, či v rauši?

přikradu se trošku blíž,

oči jsou mi na obtíž,

 

nebo už mi v hlavě straší?

levituje čím dál výš.

 

***

 

Houkla sova, setmělo se.

To se přeci děje v lese,

hlavně žádnou paniku!

krotím se, však na triku

 

cítím jak mé srdce chce se

vzdát hrudního košíku.

 

***

 

Náhle zázrak – smilování,

chaloupka se na přistání

znenadání odhodlala,

nebo vůbec nelétala?

 

každopádně teď už sedí

hosta jak by přivítala.

 

***

 

Když tě chajda k vstupu vzývá,

to v hororech problém bývá,

já však vidím v tomhle domě

čirou lásku – štěstí pro mě,

 

za dveřmi se hlas ozývá,

zaklepu – ticho jak v hrobě.

 

***

 

Venku ve tmě nemám stání,

vejdu tedy bez vyzvání,

rozkoukám se, zaostřím,

"Dobrý večer." pozdravím,

 

v zadní části kdos se sklání

nad pecí z níž stoupá dým.

 

***

 

Bez odezvy pozdrav visí

ve vzduchu se s kouřem mísí,

čekal jsem to jinačí,

můj hlas asi nestačí,

 

zařvu tedy: „Hej! Hluchá jsi?“

Postava se otočí.

 

***

 

Bába scvrklá, až mě mrazí,

v jejích očích oba nazí

svíjíme se na lopatě...

„Vítej synku v mojem světě!

 

Dej si koláč, než se zkazí,“

praví, teprv těsto hněte.

 

***