Schovávám se v tajemství stříbrné tužky

Schovávám se v tajemství

zklidněná vizemi

ve své stříbřelesklé tužce vidím obrazy

rozvlněných lodí a měst z křišťálu

 

i stromy v nich září

se svítícími plody jak drahokamy ve tvaru malých lidských hlaviček

oči koukají a vykuleně koulejí všemi směry

z nichž sunou se pavučiny

a po těch zlatých nitkách

tančí pavučinochodci

miniaturní cupitaví klauni

třpyt natažený mezi všemi věžemi města

 

lodě se pohupují v hustém moři slizu

v bleděmodrém čmoudivém oparu

jímž se hemží bílé sluneční vločky

 

ledové Slunce osvětluje ten kraj

v mé stříbrné tužce… vše zapisuje, maluje

a rozprostírá do 3D

kupovité mraky jak z cukrové vaty

květy z křišťálu rozeseté

po louce zelených smaragdů

 

plachty lodí ze zlatého hedvábí

lehounce se vzdouvají, vanou, plynou, odlétají

 

a ve slizovitém bleděmodrém moři

obrovské perly jak míče leží v lasturách

co se orchestrálně zavírají a otvírají

a zpod hladiny vyluzují neskutečnou zvonivou melodii

 

Jsem schovaná v té vizi

v lesku tajemství mé stříbrné tužky

zavírám oči a celý kouzelný svět se zhmotní

ulehám pod strom s ksichtíky

pozoruji šplhající klauníky

a nechám se odnášet třpytem lodí