Srdce a sny

 

Mé srdce –

to je oáza,

a cesta k němu vede tence.

A v té oáze dokola

zříš chodit viny odsouzence.

To sny jsou těch,

co mám je rád –

leč schopný nejsem naplnění.

Ten kroužek pořád zůstává

jen tváře snů

se stářím mění.

 

Tam nejbližších jsou paláce,

kam v dešti,

doufám,

smím se schovat.

A lední medvěd Mášsvoučest.

A pejsek Nesmíšotravovat.

A v prachu u nich úspěchy,

co nikdo už si nevzpomene.

A jinak jsi tam všude ty,

ty víš,

mé slunce unavené.

 

*

 

Mé sny jsou debil s rolničkou.

E.T. s rtěnkou na tykadle.

Tak k smíchu či spíš křivým rtům,

jak důchodců dům v spodním prádle.

 

Mé sny – to jsou dva poníci,

co zkouší táhnout ocelárnu –

a motivační citáty

jim svítí loučí v letním parnu.

 

Mé sny –

v zákopech vojáci.

Tak vylez, hajzle!

Chcípneš v mžiku!

 

– jsou vyšplíchnutou griotkou

na dně nádrže od toniku.